Veľká Fatra 2010

… krajem bačů a hájů …

batohy

Termín: 5. 7. – 10. 7. 2010

Účastníci: Souky (celtonosič, bedekronosiš), Jožin (hlavní kuchař, maponosič) a náš nováček Fudži (přírodozpytec a oficiálně nejmenovaný lékarník)

Cíl: cílem nebylo nic menšího než přejít hlavní hřeben (hřebeny) Veľké Fatry a navštívit známou památku zapsanou na seznamu UNESCO –  Vlkolínec

Start: Praha – Florenc (bus) -> Ružomberok

End: Sklabinský Podzámok (bus) -> Martin (vlak) -> Žilina (bus) -> Praha – Florenc

Použité průvodce: VEĽKÁ FATRA – ŠÍPSKÁ FATRA Turistický průvodce (Ing. Otakar Brandos – 2. vydání) – cena 169,- Kč

Mapy: Veľká Fatra (mapový list č. 121) 1 : 50 000, 1. vyd. Harmanec: Vojenský kartogarfický ústav, š.p., 1994-1995

Vrcholy: Nejvyšší vrchol VF je Ostredok (1592 m), nepříliš výrazný travnatý vrchol na hlavním hřebenu. Druhým nejvyšším je vrchol Frčkov (1585 m) a třetím nejvyšším pak vrchol Krížna (1574 m). Všechny jmenované vrcholy leží přímo na veľkofatranské magistrále (jeden z nejznámějších chodníků, ketrý přetíná celý horský masív od jihu na sever).

Ubytování: Tentokrát převážně bivak, jednou chata pod Borišovom

Turistická zamořenost: Malá až střední (hlavně Češi a Poláci no a samozřejmě Slováci)

Finanční náročnost: 2500 – 3000 Kč

Mapu do Google Earth stahujte zde. Nebo se můžete podívat na obrázek cesty … 😉

Fotogalerie

Souky

1. Den: Přes Vlkolínec vzhůru

Odjezd je naplánován na 6.00 z Florence. Je tak domluveno, že se my dva (Jožin a Souky) setkáme v 5.10 na Dejvické stanici metra. Takže David dostal první černý puntík. David ve smluvenou dobu nikde, voláme mu a on se snad ještě balí, či co. Podotýkám, že byl státní svátek a my dva samotní jsme to měli naplánované tak, že dorazíme na Florenc v 5.30, abychom měli rezervu + čas na odbavení. No nic, tak jsme čekali, jestli pojedeme dva nebo tři. David dorazí s rezervou, protože odbavení trvá déle.

Dorážíme do Ružomberka (cca po 13.30), dokoupíme něco málo potravin a razíme do Vlkolínce – unikátní zachovalá dědina s tradiční sakrální architekturou. A vyrážíme do kopců. A zde David dostává druhý puntík. Ztráta z kusu vybavení. Zkouší se pro něj vrátit. My jdeme bivakovat pod Šiprůňské sedlo.

Jožin

Vlkolínec

Architektura ve Vlkolíci je báječná. Celkový dojem však kazí značná turistická zamořenost a tuto fotografii bohužel i Škodovka 🙁

2. Den: Zase po roce větrem a deštěm? Ach jo…

Ráno byl budíček cca kolem 8.00. Spolubydlící (4) sice vstávali už na sedmou, ale nechtěli jsme se tam motat, a tak jsme si přispali. Po sbalení jsme doplnili u nedalekého pramene zásoby a dali snídani. Poté prudší stoupání na červenou a po ní traverzem na rozcestník se zelenou. Zelená nás pak vede převáženě lesem až na Malou Smrekovici. Zde je pozůstatek první lyžarské boudy v okolí. Z Malé Smrekovice pak sestup až do Smrekovice, kde je vojenská zotavovna. Tady dáváme nad kurty každý po pivku (0,80 €). Poté pokračujeme po zelené přes Močidlo. Na cestě potkáváme malou zmiji, tak ji fotíme a necháváme být. Polní cesta přechází za Močidlem do asfaltové cesty. Zde prudce odbočujeme do luk a následuje mírný ale dlouhý výstup. Na vrchlu jsou pak rozhledy do širého kraje (možno se i kochat z lavičky). Mírným sestupem pak klesáme až do úbočí Skalné Alpy (1463 m n. m.). Dále pak traverzujeme Tanečnicu (1462 m n. m.). Před rozcestníkem se žlutou (Severné Rakytovské sedlo) slyšíme v dáli bouřku!!! Volíme tedy traverz  vrcholu Rakytov (1567 m n. m. – 4. nejvyšší) po žluté. Krátce po rozcestníku začíná pršet. Cesty se pomalu mění v potůčky a z našich bot se rychle stávají rybníčky… Opět. Nad hlavou slyšíme občas nějaké to zahřmění, bouře však zůstává v mracích. Traverzem se dostáváme do Južného Rakytovského sedla. Vyhlídky cestou mizerné, buď mraky anebo les. Od sedla pokračujeme dál po zelené, zde už však převážně po loukách. Procházíme kolem vrcholu Kračkov (1397,5 m n. m.), který však není vidět. Stoupáme opět lesem až na louky pod Čiernym kameňom. Výrazný vrchol, jenž dominuje celým loukám, už naštěstí vidíme. Na rozcestníku se žlutou pokračujeme traverzem kolem vrcholu Ploská (1532 m n. m. – 6. nejvyšší).

Pod Ploskou

Na traverzu pod Ploskou, v dálce už je vidět chata pod Borišovom – náš cíl

Mokré louky nám dávají poměrně zabrat, zejména tedy nohám a botám. Na traverzu začíná silně foukat. Brzy se nám nabízí pohled do údolí a hlavně na chatu pod Borišovom. Začíná prudký nepříjemný sestup následovaný mírným krátkým výstupem k samotné chatě. Jožin sjednává ubytování a s úlevou sundadváme mokré boty, nebo spíš jezírka z noh. Jdeme se převléci do šestilůžkového pokoje (3 žebřináky). Dáváme výborný čaj (0,80€), kapustnicu (1,90€) a posléze i národní mok (1,5€). Do společenské místnosti přichází místní bača a povídá, jakého viděl medvěda…

Souky

3. Den: Nad Ostredkom táhnou mraky a mi mokrý táhnem taky

Probuzení v chatě (venku celou noc silně pršelo) bylo příjemné, v teple a suchu, pravda ranní hygiena v podobě šíleně zapáchajícího suchého záchodu a umývárny čítající 2 malá umyvadla, byla lepší než nic, ale při pohledu na prolité boty ze včerejšího deště nám na náladě nepřidala. Ovšem naše touha a chuť objevit nové KRÁSY Veľké Fatry BYLA SILNĚJŠÍ. Před 10. hodinou opouštíme chatu, kde jsme večer mimochodem povídali s místním bačou o medvědech, schořelých chatách i o tom, že vše co zde chce člověk mít, musí přinést z vesnice (převýšení asi 200 m) a sud piva je zde celkem běžné zavazadlo. S mokrýma botama míjíme opět Ploskou, neprší, ale hustá mlha s úžasnými pohledy VYSTUPUJÍCÍCH KOPEČKŮ, DOLIN, KOTLIN a jiných impozantních útvarů – říkám si v duchu lepší než SKOTSKO. Stoupáme nahoru po modré přes Chýšky (1340 m n. m.) a odtud na Suchý vrch (1550 m n. m.), kterému se těsně vyhneme. Již jdeme po červené, silný vítr zesiluje a mlha nedovoluje moc fotek, potkáváme zde krkavce a přejeme si sluníčko, co by nás vysušilo. Místo toho nás VF obdaří nepopsatelnými pohledy, jak Petr říkal ,,jako z pána prstenů,, a pak už jen stále více zesilující vítr a zima, tedy těm co mají pončo a kraťasy. Výstup na Ostredok (1592 m n. m.) vypadá jako brzký odlet neznámo kam. Vítr skoro nedovoluje jít. Na vrcholu děláme společné foto. Nejvyšší vrchol VF je náš, není to pravda Mount Everest, ale zima je tu pěkná.

Ostredok

Společná fotografie na nejvyšším vrcholu Velké Fatry – Ostredku. Počasí mizerné, silný vítr, ale naštěstí alespoň neprší.

Sestupujeme na Krížnou a oblačnost se rozpouští. Vítr však dokazuje, kdo je pánem a snaží se nám znepříjemnit každý krok. Potkáváme dnes prvního člověka s vlčákem. Skoro jsem při letmém pohledu v té mlze viděl vlka, ale stop báchorkám, zde jsou jen tetřevi, tetřívci, orli skalní a medvědi. Nabíráme vodu u studánky a míříme k útulně pod Kráľovou Studnou, rozděláváme oheň a sušíme a sušíme,  . Okolo nás silný nárazový vítr, který neustává po celý zbytek dne a právě v těchto chvílích člověk  ocení střechu nad hlavou a 4 stěny, přestože jsou trochu děravé. Vaříme polévku, opékáme slaninu, utěsňujeme chatu, udíme sebe i naše věci a pohorky … namísto usušení čekala destrukce. Zhasínáme oheň a hledáme místo na spaní.

David

4. Den: Přes Ostredok do lesů a hájů

Vstáváme kolem 8 hodiny do nádherně prosluněného dne. Vítr sice ještě trochu fouká, ale zdaleka už nemá takouvou sílu jako včera. Po sbalení se rozhodujeme pro návrat po červené, abychom nepřišli o pohledy z Krížné a Ostredku. Z Kráľové studně stoupáme táhlým mírným kopcem až na Krížnou (1574 m n. m. – 3. nejvyšší vrchol). Odtud jsou pak nádherné pohledy na Nízké Tatry a Starohorské vrchy (průvodce tvrdí že je odtud vidět polovina Slovenska). Dále pokračujeme kolem druhého nejvyššího vrcholu Frčkov (1585 m n. m.) až na samotný Ostredok (1592 m n. m.). Cesta zprvu vede rovně po hřebeni a pak mírným, ale táhlým, stoupáním až na samotný vrchol. Po vrcholové fotografii klesáme k vrcholu Suchý vrch (1550 m n. m. – 5.  nejvyšší), který obcházíme a prudším klesáním sestupujeme až do sedla. Konečně vidíme salaš o níž se píše v průvoci a jenž byla včera dobře ukryta v mracích. Pokračujeme přes Koniarky, Chyžky (Kýšky, 1340 m n. m.) až k rozcestníku s modrou. Po cestě potkáváme poměrně dost lidí. Volíme opět obejít Ploskou traverzem k chatě pod Borišovom. Při výstupu na chatu potkáváme baču z 2. dne se dvěma psi ,tak prohazujeme pár slov. Na chatě si klasicky dáváme po pivu (mimochodem točí Topvar) a něco k jídlu (kapustnica, klobása, hemenex). Posilněni pokračujeme po červené na Javorinu (1328 m n. m.). Ze sedla pod chatou je nejprve výstup, pak klesáme mírným kamenitým, krávy rozšlapaným chodníkem abychom mohli opět stoupat až na samotný vrchol. Výhledy jsou zejména na Ploskou a Borišov. Z Javoriny pokračujeme ostrým sestupem až do sedla. Chodník vede zejména bučiny. Závěr klesání je pak obzvláště prudký. Na výstupu ze sedla potkáváme čecha s neurčitým cizincem a 2 psi. Prohazujeme pár slov a skupinka nám prozrazuje, že na Kľak se dnes ani náhodou nedostaneme a že po cestě na Jarabinu už není žádný pramen. To je hodně nepříjemné, protože v tuto chvíli nám voda dochází. Študuji tedy bedekra, který naštěstí uvádí, že jeden silný pramen pod vrcholem Jarabiny. Pramen je však špatně značený a tak ho nejspíš skupinka přehlédla. Stoupáme dál na Štefanovou (1305 m n. m.), pak opět klesáme a zase stoupáme. Dostáváme se na vrchol Malý Lysec (1297 m n. m.). Krásný výhled na tu část hřebenovky co jsme šli 2. den. Pak opět sestup do údolí.

Na Malém Lysci

Z vrcholu Malý Lysec se otevírají nádherné pohledy. Na fotografii je vidět zejména Rakytov (vpravo, nejvyšší) a Tanečnica

Přímo v údolí pod Jarabinou je louka s bivakem, to je znamení, že se blížíme k pramenu. Na cestě vzhůru dáváme pozor na odbočku k pramenu. Asi po 6 minutách narážíme na kamenou mohylu, od ní vede traverzem nevýrazná cesta k pramenu. Jožin nás nakonec dovádí k vydatnému pramenu. Bedeker nelhal, uf… Plníme láhve a vracíme se na červenou. Dalším výstupem se dostáváme na vrchol Jarabiná (1314 m n. m.). Těsně pod vrcholem je malé ohniště a vydupaný plácek. Dále už nedojdeme a tak se rozhodujeme zde přespat. David si ještě mírně upravuje nocleh a jdeme spát. Nádherné hvězdy!

Souky

5. Den: Blátem a rozpálenou cestou dolů

Po poměrně chladné, ale jinak klidné noci vstáváme poměrně brzy.  Po chudé snídani (docházejí nám zásoby, vpodstatě nám již došli – až na dehydrovanou stravu 🙂 ) vyrážíme v cca 7.30. Cesta je poměrně zarostlá kapradím a je plná polomů. Po sestupu výstup na další vrchol, Vyšná Lipová (1220 m). Poté několikrát více či méně namáhavé sestupy do sedel a výstupy na méně známé vrcholy. Vzápětí  nás čeká nejvyšší vrchol Turčianské hřebenovky – Kľak (1394 m). Výstup je namáhavý ale docela rychlý. Na vrcholu je nádherný výhled téměř na celou Velkou Fatru. Dále na Malou Fatru a Nízké Tatry. Zápis do vrcholové knihy. Docela dlouhá siesta. A „oběd“ – dojídáme poslední müsli tyčinky, zbytek lovečáku. Střídmě se napíjíme, se zásobami vody jsme také téměř na nule. Sestupujeme z Kľaku po žluté značce. Sestup je prudký a v druhé polovině plný kluzkého bláta. Každý z nás si minimálně jednou dal na budku. Poté se napojujeme na lesní cestu a dlouho nezáživnou a poté i rozpálenou silnicí stále po žluté do Sklabinského Podzámku. V této malé obci jsme nakoupili zteplalé lahvové pivo a jídlo, které jsme ihned spořádali a náhoda tomu chtěla, že hned jede bus do Martina. Z Martina jedeme vlakem do Žiliny. Restaurace u Brány. Odjezd naplánovám na 22.30, event. 22.50, event. 2.30.

Jožin

Sestup

Sestup z Kľaku byl náročný. Toto je však ještě příjemnější část – klouzavé bláto a pády nás teprve čekají.

PROFIL (přibližný):