Pieniny & Spišská Magura 2014

… z turistické divočiny do divočiny

2014_Pieniny&SpišskáMagura (50)
Pieniny – nejvyšší vrchol Wysokie Skałki

Termín: 6. 9. – 11. 9. 2014 | Účastníci: Souky (mapa), Jožin (vařič) a David |

Cíl: přejít Pieniny a Spišskou Maguru | Start: Praha -> Poprad (bus –  €) -> Červoný Kláštor | End: Stará Ľubovna (bus – 21 €) -> Praha (Florenc) |

Použité průvodce: pouze články z treking.cz |

Mapy: VYSOKÉ TATRY • turistická mapa (mapový list č. 1097) 1 : 50 000, SHOCart, spol s r. o., Vizovice, 2013 | SPIŠSKÁ MAGURA • turistická mapa (mapový list č. 1107) 1 : 50 000, SHOCart, spol s r. o., Vizovice, 2008

Významné vrcholy: Vysoké Skalky (polsky Wysokie Skałki) – nejvyšší vrchol Pienin (1050 m n. m)

Celková vzdálenost [km]: 92 | Převýšení [m]: cca 4546/-4132

Ubytování:  1. den Kemp – stan | 2. den Horská chata | 3. den Penzion Vyšné Ružbachy (28 €/3os.) | 4. den Stan | 5. den Privát Ždiar

Turistická zamořenost: Pieniny – kam plivnete, tam je turista | Spišská Magura – na hřebeni jsme nepotkali nikoho!

Finanční náročnost: 3000 – 4000 Kč

Mapa treku: https://mapy.cz/s/w2FU

Fotogalerie

Souky

V roce 2014 jsme se rozhodli projít Pieniny, které se nachází v severní části Spiše a na jejichž časti jsou na slovenské i polské straně vyhlášeny národní parky. Známé jsou svou krásnou krajinou, zejména řekou Dunajec, která je vyhledávanou oblastí vodáků a turistů a svým tradiční goralským folklorem a architekturou. Poté nás čekal přechod Spišské Magury a dále jsme chtěli „líznout“ Belianské Tatry. Vše bylo nakonec trochu jinak, než bylo v plánu. Vlastní trek se uskutečnil ve dnech 6. 9. 2014 – 11. 9. 2014.

jojo-Jožin

1. Den: Údolím Dunajca

Příjezd v sobotu ráno nočním dálkovým spojem autobusem Praha – Poprad (Košice), poté místním spojem Poprad – Červený Kláštor. Do Červeného Kláštora přijíždíme ráno, kvitujeme tedy, že za zastávkou je krčma „Goralská reštaurácia“, která má možná spíše nedopatřením tak časně otevřeno, ale protože nás z prázdného lokálu nevyhodí, občerstvíme se zde zaléhávanou kávou a pokračujeme dále směrem ke stejnojmennému klášteru, kde se necháme přesvědčit k prohlídce muzea této národní kulturní památky. Paní to umí prodat. Doporučuji http://www.muzeumcervenyklastor.sk.

Pieniny 2014 - Červoný kláštor a Trzy Korony
Pieniny 2014 – Červoný kláštor a Trzy Korony

Poté nastupujeme na vlastní trek, který začíná poměrně nezajímavou cestou – po červené turistické značce (TZ) do sedla Cerva, odtud pak většinou lesem po modré TZ přes sedlo Targov do dediny Lesnica. V této vísce se osvěžujeme pivem u kterého nekompromisně usínám, protože spánek v autobuse, toť má odvěká slabina. Poté po asfaltové silnicí značenou modrou TZ k „Ústie lesnického potoka“. Následně pokračujeme po červené TZ a současně cyklostezce údolím řeky Dunajce proti jeho proudu po slovenské straně této hraniční řeky. Jedná se velice frekventovanou stezku ze šotoliny, protože se nachází v turisticky atraktivní oblasti. Převažují především rodiny s dětmi, cyklisté a hlavně osazenstvo zde tradičních pltí povětšinou polských (odhadoval bych to tak 10:1 v jejich prospěch), které zde splouvají Dunajec. Nakonec nás trasa zavádí zpět do Červeného Kláštora, kde se ubytujeme v místním kempu (sprcha je po dnešním úmorném vedru příjemná vzpruha), postavíme stan a jdeme na pivko do kiosku na nádvoří kláštera. Hmmm Šariš, ňam.

jojo-Jožin

2. Den: Idziemy do Rzeczypospolitej Polskiej

Z ranního oparu nad údolím Dunajce vystupují Trzy Korony (Tři Koruny 982 m n. m.) náš hlavní dnešní cíl, pět skalnatých zubů se 100m srázy. Než se sbalíme, doplníme zásoby vody a vyrazíme, jsou bohatě zalité sluncem a je zřejmé, že dnes bude velmi teplo. Nedávno postavenou Pieninskou lávkou přecházíme řeku na polskou stranu do vsi Sromowce Niżne, kde panuje o poznání čilejší ruch. Dále je třeba řídit se polským turistickým značením – ze vsi vede nahoru žlutá TZ. Protože je pěkné počasí směřují stejným směrem početné skupiny turistů. Na trase lze navštívit „Pawilon edukacyjny Pienińskiego Parku Narodowego“ (no prostě Íčko parku, obligátní razítko) a pak se pokračuje dále po žluté TZ do sedla Przełęcz Szopka (779 m n.m.), davy houstnou a slunce začíná pěkně pražit neboť je chvíli před polednem. Naštěstí asfalt za chvíli končí a vcházíme do skalnatého kaňonu a poté do lesa. V sedle se nachází rozcestník, přímo nahoru směřuje modrá TZ. ¾ hodiny dle ukazatelů na rozcestník Trzy Korony, který ale není vrcholem. Nachází se zde jakési odpočinkové místo a strážní budka, kde se platí poplatek za vstup na vyhlídkovou plošinu umístěnou přímo na jednom z vrcholů. Zařazujeme se do fronty a poté se pomalu po nerezové lávce se zábradlím posunujeme husím pochodem s častým postáváním na vyhlídku. Jeden proud tam, druhý zpět. Na plošině pro cca 20 lidí je možné se zdržet maximálně 10 minut, na víc stejně nemám já ani kluci chuť, když vidíme ty davy čekající pod námi, pořídíme foto a vracíme se.

2014_Pieniny&SpišskáMagura (22)
Pieniny 2014 – vzhůru na Trzy Korony

Pokračujeme dále po modré TZ přes sedlo Kosarzyska na Zamek Pieniński pod vrcholem Zamkowej Góry (Pieninský hrad), kde už turisti naštěstí znatelně prořídli, po zběžné prohlídce zříceniny se věnujeme polednímu odpočinku a studenému obědu z vlastních zásob vč. plechovkového Smädného Mnícha. Poté už budeme sestupovat až k Dunajci, po modré, dále souběžně se žlutou TZ a po modré až k přívozu –  malému člunu řízeného převozníkem v tradičním goralském kroji, tedy až na ty jeansy, který nás převeze na pravý břeh Dunajce. Cestou dolů nás mezitím zastihla krátká přeháňka. Ubytováváme se v chatě polského klubu turistů„Schronisko PTTK Orlica“ (http://www.orlica.com/), kde nás přivítá jejich zpruzený člen, recepční a vrátný v jedné osobě. Je po osmé hodině večerní a bufet je zde zavřený, jdeme tedy do nedalekého městečka Szczawnica něco pojíst a popít. V „Baru Pieniny“ (http://www.wzh-szczawnica.pl/bar.html) si poručím samozřejmě bigos a rundu místního piva a pak další rundu a pak…

jojo-Jožin

3. Den: Z Pienin do Spišskej Magury

Ráno stoupáme od chaty po modré TZ do Sedla pod Šafranovkou a dále se pohybujeme po téže TZ podél státních hranic. Cestou se zastavíme u dvou bačů a kupujeme si od nich Oštiepok či v tomto případě Oscypek, protože jde o polskou salaš. Kolem poledne vystoupáme na nejvyšší vrchol Pienin na Vysoké skalky (1055 m n. m.), kam si musíte kousek zajít z turistické trasy, nahoře se nachází vyhlídka a je odsud za dobrého počasí daleký rozhled. Následuje sestup do Sedla pod vysokými skalkami a poté opouštíme Polsko sestupem po zelené TZ do Stráňanského sedla oddělujícího Pieniny od Spišskej Magury. Zde se oddáváme odpolední siestě se střídmou konzumací Tatranského čaje a já se Soukym k tomu bafáme doutník, jakožto zakončení první části našeho výletu.

2014_Pieniny&SpišskáMagura (45)
Pieniny 2014 – kousek treku s námi šel i koník 🙂

Poté nastupujeme na hřebenovku S. Magury a pochodujeme téměř výhradně lesem po zelené TZ do lázeňské obce Vyšné Ružbachy s výskytem teplých minerálních pramenů. Podaří se nám zde sehnat pokoj v penzionu Kamenný dvor (http://www.penzionkamennydvor.sk/), takže večeře je vyřešená, budou halušky, sladké pirohy a Šariš. U vedlejšího stolu sedí o generaci starší pár z Tábora, který objíždí okolí na motorce. Diskutujeme o cestách, vzájemně si udílíme tipy na zajímavá místa apod. Žádáme si další půllitry Šariše a pak další.

jojo-Jožin

4. Den: Improvizace

Když se vrátím k včerejšímu večeru dostali jsme mj. doporučení na příjemnou koupačku v travertinovém jezírku, které se nachází nedaleko místa, kde jsme večer posedávali. Kráter 20 m v průměru, 3 m hloubky, naplněný až 24 °C teplou termální uhličitou vodou. Na místě se z informační tabule dozvídáme, že se jedná o unikátní útvar dokonce ve světovém měřítku. A koupání je zde zakázané. Většina tento zákaz očividně bere jako nezávazné doporučení. Nebudu se tedy rozepisovat, kdo se tam ráno koupal a kdo ne, abychom zbytečně nikoho nevystavovali postihům ze strany místních nebo státních orgánů. Dopoledne ještě věnujeme zběžné prohlídce lázeňských objektů a parku a Souky navštíví přírodní galerii medzinárodného sochárského sympózia v areálu travertinového dolu a krátce před polednem jsme opět na cestě.

2014_Pieniny&SpišskáMagura (56)
Spišská magura 2014 – travertinové jezírko ve Vyšných Ružbachách

Kráčíme po modré TZ do Toporeckého (935 m n. m.) a Magurského sedla (949 m n. m.) s průchozími body Sovia poľana, Plontana. Tato část Spišskej Magury rozhodně turisticky frekventovaná není. Stezky jsou místy zarostlé a spíše než turistu tu potkáte medvěda. My jsme za celý den nikoho nepotkali, naštěstí. Když konečně po několika hodinách vycházíme z lesa a scházíme do Toporeckého sedla, uzříme v dáli zakaboněnou oblohu a vítají nás zatím vzdálené zvuky hromu. Shodneme se, že chvíli posedíme v prťavém turistickém přístřešku nacházejícím se při rozcestníku a vyčkáme. Ten ale opanuje nabroušenej německej ovčák, naštěstí se brzy objevuje páníček. Usedáme tedy společně pod stříšku schováni pod palčivým sluncem. To se brzy změní. David vytahuje borovičku a flaška koluje z ruky do ruky. Když se debata začíná stáčet k politice, radši ji taktně ukončuji a loučíme se.  Lamentace typu jak vše stojí za hovno a jak bylo za těch rudejch sviní lépe, mě vážně nebaví. Rázovitý houbař mizí i se psem v mlází a my pokračujeme, beztak se bouřka blíží přímo do sedla. Tři čtvrtě hodiny nám trvá než  dorazíme do Magurského sedla, zde po naší pravici na západ od nás na chvíli z černých mraků vykoukne zastřené panorama Belianských Tatier a zde bouřka zastihne i nás. Dále nepokračujeme, nejhorší přečkáme v dalším malém přístřešku, kde se sotva s našimi věcmi poschováváme, sedíce, stojíce. Bouřka se po několika desítkách minut přežene, ale déšť neustává. Nechce se nám pokračovat, když v docházkové vzdálenosti není příležitost, kde bychom promočené věci usušili. David stopuje, záhy zastaví mladá příjemná slečna, nasoukáme se i s báglama do malého Golfu a necháme se popovézt, byť nám byl během příjemného rozhovoru nabídnut odvoz kamkoliv, do malé vesničky Reľov. Je to vše naslepo, doufáme, že bychom zde sehnali nocleh. Když nás uvidí pár místních, jak tam bezradně bloumáme, tak nám sdělí, že jediné ubytování momentálně není v provozu a restaurační zařízení zde několik let nefunguje. Nicméně nás pozvou do své hasičské klubovny, kde už to jede pivko, borovička, slivovice, vodka. Inu „neupejpáme“ se přidáváme se. Rozhovor v goralském nářečí jest dobrým mozkovým tréninkem. Naštěstí jsou na nás mírní, což o to já se většinou chytám, ale kluci jsou co chvíli úplně mimo. Zvažujeme možnosti, když už máme hladinku a vypadá to, že nám nabídnou přespat v hasičárně, jede kolem autobus směr Spišská Belá. Tohle by skončilo špatně a tam snad s noclehem v tomhle nečase pochodíme lépe. Už za tmy prolézáme město, nic se nám sehnat nedaří. Jsem už tak „uťapkanej“, že mi začíná být jedno, kde složím hlavu. Nakonec narazíme na palouček rovný a posekaný u nějaké nejspíš zahrádkářské kolonie. Dá se tu postavit stan, naštěstí ho má Souky letos sebou. Jen co se nasoukám do spacáku, usnu jako špalek.

jojo-Jožin

Tak tohle byl jednoznačně silný zážitek na dlouhou dobu! Chodit v noci promočený po městečku, kde vás z jediného ubytování vyhodí protože jste se nenahlásili dopředu!!! Hledat rozumný nocleh vně či hned za městečkem, protože všude dále jsou osady cikánů. A po několika hodinách stále nic!

Souky

5. Den: Pokračujeme

Sbalit stan, bágly na záda a jde se. Počasí je o něco lepší, ale žádná sláva to také není, alespoň neprší. Nakoupíme v jediném místním obchoďáku něco k snědku a jedeme zpět na místo činu – Magurské sedlo. To je celé zahalené v mlze, slabě mrholí a po celý den tomu na naší cestě nebude jinak. Pokračujeme tedy zalesněnou hřebenovkou značenou modrou TZ přes rozcestí Smrečiny, Bukovina, Malá Poľana, Slodičovský vrch a Magurka (Bukovina – S. Vrch souběžně se zelenou TZ). Z mokrého bahnitého stereotypu by nás mohla na cestě vytrhnout nová rozhledna v areálu lyžařského střediska Bachledova dolina. Mohla by, kdyby zde bylo vidět dál než na 10 metrů.

2014_Pieniny&SpišskáMagura (72)
Spišská magura 2014 – kdysi zalesněná část hřebenovky je nyní úplně holá. Škoda, za pěkného počasí musí být úžasné pohledy na Tatry!

Na Magurce (1196 m n. m.) nepokračujeme dále po modré, nýbrž scházíme po červené TZ. Po čtvrt hodině vycházíme z příkrovu lesa, pod námi dedina Ždiar a za ní se tyčí Tatry. Zde končí Spišská Magura a není jisté, zda půjdeme kvůli nepřízni počasí dále, usedáme proto pod kryté turistické posezení, bafáme se Soukym druhý doutník, cvakneme si borovičky a kocháme se výhledem, když to mraky chvílemi dovolí. V dědině v tomto turisticky mrtvém období nakonec seženeme ubytování v jednom domku, kde mají pro hosty vyčleněné horní patro, jsme zde ovšem sami. Brzy jsou všechna topení, trupky, židle ověšena našimi mokrými věcmi. Večeři vyřeší nedaleká „Goralská karčma“, kde jsme jedinými hosty, máme tak klid na studium předpovědi počasí na další dny, která nepřeje vysokohorským túrám. Je třeba vymyslet náhradní plán na další den, nechceme-li jet domu předčasně a to nechceme, když jsme se trmáceli takovou dálku. Další piva a intenzivní přemýšlení = brainstorming trampů.

jojo-Jožin

6. Den: Nepokračujeme

Včera jsme byli úspěšní. Vymyslili jsme obhlédnutí historického jádra Kežmarku vč. hradu a hradu ve Staré Ľubovňi. Pod hradem se nachází Ľubovniansky skanzen, kteréhož návštěvu obzvlášť doporučuji. Nachází se zde sakrální, obytné a hospodářské objekty vč. jejich vybavení charakteristické pro region severného Spiša jakožto etnicky smíšeného regionu, kde vedle sebe po staletí žili Slováci, Rusíni, Gorálové, Němci a Židé.

2014_Pieniny&SpišskáMagura (95)
Skanzen a hrad Stará Ľubovňa

Mezi lokalitami se přesunujeme autobusem a když jsem u těch autobusů, neodpustím si malou poznámku. Je do očí bijící, kolik zevlů příslušníků zejména jedné menšiny se ve dne, když jsou běžní smrtelníci v zaměstnání pohybuje kolem „autobusáků a vlakáčů“. Mě to už ani nepřekvapí, ale člověk neznalý věci by mohl být nemile překvapen. Tohle jednou bude … a už vlastně je veliký problém především východního Slovenska. No toť vše, ještě nějaké odkazy, kdyby to někoho zajímalo http://www.kezmarok.sk/obcan/o_meste/historia.htm  a http://www.staralubovna.sk/pamiatky/. Zbývá jen vyčkat na autobusovém nádraží ve Staré Lubovni příjezdu nočního spoje Košice-Prešov-Bardejov-Poprad-Praha.

jojo-Jožin