Nízké Tatry a Slovensky Raj 2011

… Na Kráľovej holi stojí strom zelený …

Kraľova Hoľa - vysílač

Termín: 13. 8. – 16. 8. 2011

Účastníci: Souky (celtonosič, bedekronosiš), Jožin (hlavní kuchař, maponosič) a Fudži (přírodozpytec a oficiálně nejmenovaný lékarník)

Cíl: dokončit přechod hřebene nízkých tater z roku 2009 a navštívit slovensky raj

Start: Praha – Florenc (bus – 420,- Kč) -> Bánská Bystrica (bus – 3,5 EUR + 0,4 EUR) -> Čertovica

Přestup: Telgárt (vlak – 0,8 EUR) -> Dědinky

End: Vydrník (vlak – 0,6 EUR) -> Poprad (bus – 21,- EUR) -> Praha – Florenc

Použité průvodce: NÍZKÉ TATRY – STAROHORSKÉ VRCHY Turistický průvodce (Ing. Otakar Brandos & Kamil Balaj) – cena: 96,- Kč

Mapy: NÍZKE TATRY – KRÁĽOVA HOĽA (mapový list č. 123) 1 : 50 000, 5. vyd. VKÚ a. s., Harmanec, 2008

SLOVENSKÝ RAJ 1:50 000,  Sygnatura, Dukát s.r.o., 2008

Vrcholy: Nejvyšší a nejvýznamějším vrcholem v této části nízkých tater je Kráľova Hoľa (1946 m). Nejvyšší vrchol nízkých tater – Dumbier – už bohužel máme za sebou.

Ubytování: Tentokrát převážně bivak, útulny, jednou přespání v kempu Dědinky a v privátu v Hrabušicích.

Turistická zamořenost: Střední  až velká (podle toho jakou trasu zvolíte a hlavně ve slovenském raji)

Finanční náročnost: 3000 – 4500 Kč – ano, ano podražilo se (edit: ó né, to jenom já jsem se víc rozežral…)

Mapu do Google Earth stahujte zde. Nebo se můžete podívat na obrázek cesty … 😉

Fotogalerie

Souky

1. Den: Kde jeden trek skončil, druhý začíná

Odjíždíme opět z Florence, opět se Student Agency a opět v 6.30, jako před 2 lety. Za Nitrou dáváme přestávku 20 min. u pumpy. Využíváme jí na oběd (dobrý segedín az 3 éčka). Do Bánské Bystrice přijíždíme ve 14.10. Z nástupiště 4 pak odjíždíme lokálním spojem do staré známé Čertovice (na přestup máme pohodlných 20 minut).

V Čertovici (cca v 15.30) dáváme po pivu (á 1,2 €) a vytahujeme hůlky. Začíná poprchávat. Prohazujeme pár slov s místním hostem, že léto snad ani nebylo a vyrážíme. Cesta se stáčí za motorestem doprava a pokračuje mírným stoupáním. Začíná pořádně pršet, tak se na chvíli schováváme pod smrkem. Ani po čtvrt hodině však pršet nepřestává. Padne rozhodnutí – jdeme dál. No co, alespoň tak vyzkoušíme novou výbavu (já laminátovou bundu, David novou pláštěnku – jo kdepak je konec té z Velké Fatry 😀 – a všichni pak nové boty). Déšť sílí a pak po 15 minutách ustává. Jdeme zatím pasekami bez stromů. Pořád jsou tu znát pozůstatky ničící vichřice. Netrvá dlouho a porost začíná housnout a nepříjemně se otírá o kalhoty. Je to dobrý, boty drží! Kalhoty jsou durch… Procházíme střídavě porosty jeřabin, trávou, lesy. Překračujeme vývraty. Občas je cesta dost nejednoznačná a hledáme turistické značení. Hlavně před samotnou útulnou Ramžou přehlížíme šipku a lezeme zbytečně do kopce. Chvíli bloudíme kolem a pak se vracíme zpátky. Pod vrcholem nacházíme šipku do doleva do hustého lesa.. Traverzujeme vrchol až k odbočce k prameni. Pokračujeme však dál k útulně. Zde dnes končíme cestu.

Útulna je už dost plná – pěkné polky v termo prádle a pár dalších nocležníků. Přichází ještě další parta. Dáváme víno, sušíme věci, zmenšujeme zásoby jídla… Poláci zatopili v kamnech. Útulna je pěkná, opravená, cca pro 10 lidí. Bohužel dnes pro všechny nestačí.

Kamna jsou v deštivém počasí výborné

Souky

2. Den: Lesy kolem nosorožce

Je ráno, probudí nás slunce, tedy ty co dobře spali. Já se nejprve probudil horkem. V chatě se topilo a navíc byla výborně izolovaná, takže čerstvý vzduch a snesitelná teplota – paradoxně nižší – nastala až po té, co někdo otevřel dveře dokořán. Co naplat, čilý ruch probudil i mne. Jožin se Soukym už lapali prvý paprsky, sušili po včerejším dešti boty, hlavně zvenku. Máme totiž všichni 3 nové goráče. Včera však i ty promokly. Balíme, snídáme, v nedalekém prameni nabíráme vodu a vyrážíme. Po krátkém stoupání procházíme louky. Kvetoucí, takže pylu je dost. I vody na stéblech, prozatím. Najednou si všímáme v trávě bílých kopiček krup (velikosti hrášku). Jsou všudypřítomné, zejména v porostech dřevin na svazích se objevují častěji a ve vetším množství. Napadá nás udělat si nějaké chlazené drinky. Jen ty ingredience chybí.

Připomíná vám to nosorožce? I takové úkazy jsou k vidění na hřebenech Nízkých Tater

Po strmějším stoupání (10min.), kterému předcházelo místo HAVRANIA POLANA, kde jsme probírali s místními české i slovenské pivo, traverzujeme vrchol HOMOLKA a prodíráme se oblíbenou kosodřevinou (sakra Davide když to opisuju z deníku, fakt jsi mě rozesmál 😀 – máš u mě pivo -pozn. Souky). I zde se objevují kroupy a nás tak napadá, jak by nás to pobilo, kdybychom dorazili dřív. Doslova se prodíráme kosodřevinou, která nás opravdu nešetří a poškrábaní jsme od hlavy až k patě. Po mírnějším výstupu následuje sestup, nejprve mírný do sedla ORAVCOVÁ. Po mírném výstupu na vrchol KOLESÁROVÁ (1508m) nastává něco, co jsme dle průvodce očekávali, nicméně v kombinaci se slunečným počasím to byla fakt síla. Kolena byla tak zahřát, že div neshořela, sestup byl tak prudký, že po kamenité cestě pod námi neustále padalo kamení a klesání nebralo konce. Inu proto v horách funíte do kopce, abyste vzápětí spadli zpět, v tomto případě na 1190m, kde nás čekalo příjemné osvěžení v potoce, krátká relaxace na slunci, doplnění zásob energie a výměna informací se skupinou Čechů, kteří přišli z VELKÉ VÁPENICE.

Nejdřív musíte sestoupit do sedla, abyste v zápětí mohli zase začít stoupat na vrchol VELKÁ VÁPENICA

VELKÁ VÁPENICE – tedy převýšení přes 500m, navíc o dost náročnějším terénem se spoustou bláta, vysoké trávy a kosodřeviny. VV jsme nakonec pokořili bez větší námahy, jen kartáče šlehající nemilosrdně nohy, ruce i obličej nás opravdu nešetřili a to v podstatě celý sestup z Velké Vápenice do sedla Priehybka, tedy 1468 m n. m., kde jsme alespoň dle zbytku výpravy potkali Otakara B. (autora průvodce). Ten nám sdělil s elánem a energií, že je již 13. den na pochodu po hřebenech slovenských hor, že kamarád už to vzdal, takže jde sám. Na otázku kam hodlá až dojít (bylo 16 hodin) odpověděl, kam se bude chtít, rozloučil se a doslova prchal na VV, to nás již čekal pohodový pochod.

David

A to je odměna – pohled z Velké Vápenice na Vysoké Tatry – paráda!

3. Den: Na Kráľovej holi stojí strom zelený. Nebo vysílač?

-pochod z turistické útulny Andrejcová do Telgártu, zde přesun pomocí vlaku do kempu Dědinky a bivak pod celtou

– před Královou Holí potkáváme sviště

– při sestupu z Kralovej Holi nás stíhá bouřka, naštěstí jsme již na sestupu v lese. Prší celou cestu až do Telgártu.

– v Telgártu dáváme pivo a místní nám vypráví o známém tunelu a viaduktu, o medvědech a jak místní mladí utíkají do města

4. Den: Slovenský ráj to napohled

– přes noc prší

– ráno vyrážíme do slovenkého raja po ČZ až k Zejmarské roklině, ústie, dále pak po MZ procházíme Zejmarskou roklinou až k rozcestníku Geravy. Dále pokračujeme po ČZ k rozcestníku Glac, býv. horáreň. Odbočujeme na ZZ a u rozcestníku Pod Bykárkou na ŽZ. Po ní sejdeme dolů až do Klauz. Poté pokračujeme po ZZ k rozcestníku Pod Tomašovským výhľadom. Kolem Hornádu po MZ pak pokračujeme až k jeho hrdlu – nádherný úsek plný schodů ve sklále, řetězů, lávek. Odtud pak pokračujeme do obce Hrabušice. Docházíme až večer.

Nad Hornádem
Nad Hornádem

– ubytováváme se u místniho v penzionu. Přesto než se tak stane, dostaneme ještě nabídku na ubytování od hromady místních ******.

– celkem jsme tento den ušli cca 30 km (to je přibližně 40% z celkové ušlé vzdálenosti)

5. Den: Zevlování v Popradu

– cesta vlakem z Hrabušic do Popradu

– není co dodat, prostě zevlování v Popradu díky tomu, že první autobus do ČR jede až večer. Vlak je nesmyslně předražený.

 

Tatranský čaj 0,7l – 15.52 €

PROFIL (přibližný):

1 komentář: „Nízké Tatry a Slovensky Raj 2011

  • 17.6.2012 (23.15)
    Permalink

    Tak to jsem zvědavej jestli stihnu tohle pořídit do příštího treku:
    1. NÁVLEKY!!! – déšť je sviňa a mokrá tráva 2x taková
    2. normální kraťasy 🙂
    3. láhev na vodu – už mě nebaví pořád poslouchat Jožina, že jsem to zas s vodou podcenil… 😀
    4. batoh na vycházky i do města (nejlépe DEUTER nebo NORD BLANK – co ten toho se mnou vydržel…)
    5. šikl by se i nějaký držák na mapu – přece jen je to opruz pořád jí vytahovat z báglu. A co GPS? Ale no tak…

Komentáře nejsou povoleny.