Kysucké & Oravské Beskydy 2013

… slovensko-polskou hranicí

 

Na vrcholu Babie Hory

Termín: 27. 7. – 2. 8. 2013

Účastníci: Souky (mapa), Jožin (vařič) a David (celta)

Cíl: přejít hřebenovku Kysuckých a Oravských Beskyd

Start: různě po ČR (autem) -> Žilina (vlak – 1,24 €) -> Oščadnica

End: Oravská Polhora, jednota (bus – 1,10 € + 0,20 €) -> Námestovo (bus –  4,60 €) -> Žilina (autem) -> různě po ČR

Použité průvodce: pouze články z treking.cz

Mapy:

KYSUCKÉ BESKYDY, KYSUCE • turistická mapa (mapový list č. 1077) 1 : 50 000, SHOCart, spol s r. o., Vizovice, 2013

ORAVSKÁ MAGURA • turistická mapa (mapový list č. 1086) 1 : 50 000, SHOCart, spol s r. o., Vizovice, 2008

Významné vrcholy:

Veľká Rača (polsky Wielka Racza) – nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd (1236 m n. m)

Babia Hora (polsky Babia Góra) – nejvyšší vrchol Oravských Beskyd (1725 m n. m) a zároveň celých Vnějších Západních Karpat.

Pilsko – druhý nejvyšší vrchol Oravských Beskyd (1557 m n. m.)

Celká vzdálenost [km]: 100

Převýšení [m]: cca 5000/-4700

Ubytování: převážně bivak, jednou přenocování v BARCÓWKA PTTK NA KRAWCOWYM WIERCHU (7 € na osobu).

Trek je ovšem možné naplánovat nalehko a přespávat v polských chatách (ceny se pohybují mezi 22 – 40 złotymi). Chaty jsou dobře rozmístěny, akorát na denní etapy i s poměrně velkou rezervou.

Turistická zamořenost: turistický ruch je vyšší kolem zajímavých míst, tedy nejvyšší vrcholy, Pilsko, nejsevernější bod Slovenska, naopak mezi sedlem Przełęcz Przegibek a vrcholem Magurka nebo mezi Oravskou Polhorou, colnicí a Modrálovou nepotkáte skoro nikoho.

Finanční náročnost: 3000 – 4000 Kč

Mapu do Google Earth stahujte zde. Nepoužívající GE se mohou podívat na mapu treku.
Dále se můžete podívat na profilovku treku.

Fotogalerie

Souky

1. Den: Autem, vlakem, pěšky

Po dohadování jak a čím pojedeme, bylo rozhodnuto, že pojedeme autem. Vzhledem k tomu, že Souky vyráží z Kralup nad Vltavou a David trávil čas v týdnu v Bílých Karpatech, přišlo nám to organizačně nejjednodušší. Já vyrážím v 7:00 z Českého Krumlova, před devátou jsem v Humpolci, kde nabírám Soukyho, který přijíždí s dvacetiminutovým zpožděním. V poledne máme v plánu být ve Starém Hrozenkově. Tam ale David nečeká, protože se tam nestihl dostat, po chvíli komplikací s telefonní komunikací se dovídáme, že David je stále v Žítkové, tj. ve vesnici kde byl ubytován. Tak pro něj jedeme a na Žilinu vyrážíme až kolem jedné hodiny. Tam (14:45) dokupujeme poslední jídlo, především pečivo.

Vlak 15.48 do Oščadnice, příjezd 16:17. 16:30 Oščadnica, pila, pak blbě odbočujeme, ale po chvíli se vracíme na modrou TZ. Po chvíli se nad námi spustí buřina. Přečkáme ji schovaní celkem bez újmy, ovšem zdrží nás o hodinu. 19:00 Kalinový vrch (805 m), 20:00 Upratiská, ve 20:15 jsme u „Chat na Rači“, kde přečkáme noc.

Jožin

Trek začíná. Chvíli po vymotání se z Oščadnice nás ovšem dohání bouřka. Zatím ale kráčíme vstříc modré obloze.

Vypadá to tu jak v nějakým Disneylandu, teda skoro, kýčovité cedule, je tu i lanový park a dýchá to tu komercí a civilizací, je tu taky celkem pěkná dřevěná kaplička a několik chat s ubytováním (ale jen část z nich je právě otevřená), nejprve jsme chtěli přespat ,,pod širákem“ místo by bylo přímo pod lanovkou, ale hrozí bouřka a i když se Soukymu nechce přibližovat k chatám, nakonec Jožin a Souky spí v malém přístřešku s lavičkou a já se odvážil pod přístřeškem jedné chaty, kde se dá jistě v zimě občerstvit za to ne ubytovat.

David

2. Den: Velká Rača…ča…ča…ča…

Kolem 7 am se probouzíme, někteří spali na lavici, jiní pod ní. Tak jako tak v 7:50 procházíme lyžařský areál, kde to v zimě rozhodně žije, ale teď zeje areál prázdnotou, což turisté jako jsme my, zajisté uvítají. Dá se zde případně i přespat. Kocháme se výhledy z jinak dosti zarostlé trasy a řešíme, zda uvidíme Oščadnicu, právě tu na které začalo naše putování, tam kde jsme zmokli a tam kde rostly maliny, které mimochodem dnes nebyly. Cestou na Velkou Raču (1236) obdivujeme malou SKALNI DIERU směřující šikmo hluboko do skály. Velmi zajímavý útvar…

V 9 hodin dorážíme na vrchol, kde je rozhledna a horská chata, poprvé jsme na polském území. Chata je polská čili chtějí zloté a pivo mají za 8 Zl. (8×6 = 48 Kč). Přepočítáno na 2,3 €, dáváme pivo ZYWIEC, natáčíme za příspěvek vodu, potkáváme pár Čechů, kteří jdou stejnou trasu (tedy se několikrát denně potkáváme a je to příjemné, sdělujeme si dojmy z cesty a důležité informace). Polák, co obsluhoval, mě docela naštval, nejdřív řekl, že mi nerozmění zloté, co Souky měl, abych mohl dát do kasičky na vodu a když sem chtěl koupit pivo za eura, zas že musím přesně, že nemá, byl docela nepříjemnej a polská bába, co mě předběhla, taky.

Na vrcholu Veľká Rača je i rozhledna. Pod ní jsme ráno zastihli ještě polský “stanový tábor”

Poláci na rozdíl od slovenských turistů značí trasy dost zajímavě, některá místa vůbec, značky často nejsou vidět a jsou daleko od sebe a je tedy na místě neustále kontrolovat, zda jdete po barvě. Nám to usnadňovaly hraniční kameny, jelikož trasa vede po slovensko-polské hranici. Co tím chtěl autor říci, prostě Sedlo pod Orlom jsme přešli, nebylo značeno a vůbec díky polskému značení často neodhadnete, přesněji dle mapy, kde jste a orientace pak o to horší. Počasí dnes jelo ve stejné koleji, celý den vedro, slunko pálilo a vyjma nějaký mrak, u nás bez deště. Následuje Kikula, Przełęcz Przegibek, Rycierova hora a chata na RYCERZOWEJ.

Chodník vede nejčastěji lesem. Vyhlídky pak nejsou zpravidla ani na vrcholcích. Pouze v sedlech se občas dostanete na louku nebo alespoň na její okraj.

15:35 – 16:00 sušíme trička, svačíme a odpočíváme na Rycierovej hore (1226 m n. m.) a sestupujeme k chatě BACÓWKA PTTK NA RYCERZOWEJ. Na chatě jsme si dali pivo. 16.05 jsme dorazili a v 18.05 (po zaslouženém delším odpočinku) se pouštíme s načepovanou vodou pohledem na baču v džínách a jeho stádo do sedla Príslop (942 m), kde nocujeme. Jsou tu útulny špinavé, kolem spousty odpadků, ale počasí super, jen komárů dostatek. Jožin spí za tabulí a já se Soukym pod přístřeškem s lavicí, ráno nás čeká výstup. Pramen vody zde není.  Posilňujeme se etanolem a … Dobrů noc.

David

V sedle Príslop jsou dva opuštěné sruby. Jindy ideální pro bivak, zde si to však rychle rozmyslíte… Pokud si myslíte, že vnitřek vypadá lépe, mýlíte se.

 

Na chatě BACÓWKA PTTK NA RYCERZOWEJ mají výborný žurek!

Souky

3. Den: Přes krpály v horku na teplé pivo…

Noc v sedle Príslop byla strašná. Noční buzení vždy znamenalo zvolit mezi šíleným vedrem ve spacáku anebo se „odkopat“ a nechat se užírat nenasytnými komáry. Nakonec to dopadlo tak nějak polovičatě. Probudil jsem se v 6:15 zpocený a „pokousaný“ tím dotěrným hmyzem. Jožin vstal o chlup dříve, David o fous déle. Při přípravě teplé vody na zalití ovocné kaše a kafe nám dochází kartuše ve vařiči. Dělám si tedy studený čaj a nacpu se müsli tyčinkami.

Ze sedla Príslop vyrážíme na Talapkov Beskyd. Hned po ránu nás čeká výstup na krpál Svitkova (1082). Cesta vede prudce nahoru, přímo po spádnici, občas už je to skoro na to lézt po čtyřech. Výstup naštěstí není natolik zdlouhavý – ze sedla jsme vyrazili v 7:35 a na vrcholu jsme v 8:00. Následuje pak poměrně rovný úsek až k rozcestníku Talapkov Beskyd (8:25, cca 1049 m n. m.).

Vrchol Svitková patří k těm výživnějším. Pokud je vám v sedle zima, na vrchlou už bude teplo…

Dále pokračujeme rovným úsekem kolem vrcholů Bednárová (1093 m, Beskid Bednárow – není značen) a Kukoškula (1023 m, Pánski Kamieň – na vrcholu je opracovaný kámen s vytesaným nápisem).

Cesta následně pokračuje přes v mapách značený Rovný Beskyd. Název odpovídá skutečnosti. Terén zde vede po rovině mezi lesy až k rozcestníku Podúšust (956 m). Zde se cesta prudce zlomí a výstup na vrchol Úšust (1155 m) bych řadil k těm výživnějším. Něco jako ráno na Svitkovou, akorát delší. Na vrcholu jsme v 11.10, dáváme menší pauzu a pokračujeme dále. Chvíli za vrcholem je nepříjemný dlouhý prudký sestup. V sedle pak cosi, co mělo sloužit jako studánka, ale spíš je to brouzdaliště pro zvěř. Čerpat vodu bych nedoporučoval.

Následuje dlouhý úsek lesem s omezenými nebo spíš žádnými vyhlídky (v podstatě podobný jako do teď – žádné výhledy, možná jen za vrcholem Úšustí je chvíli vidět Malá Fatra, prosvítající mezi stromy).

V Oravských Beskydech se na chodníku nic nemění, počítejte, že hodně půjde podobným terénem. Bez vyhlídek.

Míjíme vrcholy Kaňovky (952 m  – neznačen) a Jaworzyna (1051 m – neznačen). Před rozcestníkem Javorina (1043) dáváme mezi 12:10 – 12:40 oběd. Na vrcholu Javorina (alespoň dle Slováků) jsme pak ve 13:05. Nestavíme, nic tu není vidět. Pokračujeme rovnou na Novoť, colnica (840), kam přicházíme ve 14:20. Chvíli okukujeme opuštěnou celnici, Jožin dokonce ještě marně zkouší krámek s potravinami (zavřeno). Ve 14.40 tedy vykračujeme na poslední dnešní bod – BARCÓWKA PTTK NA KRAWCOWYM WIERCHU (1025 m).

Vyčerpávající vedro nám už sebralo nejen všechnu vodu, ale i sílu a nadšení. A poslední kopec k chatě je skoro nekonečný. Pomalu se táhne a táhne lesem a lesem.

V 15:40 zdoláváme nakonec i tuto překážku a čeká nás zasloužený odpočinek. Utíkáme před sluncem do stínu a David přináší pivo. Teplé pivo za 7,5 zlotých. Ale co. I to teplé pivko bodne. Večer si s Jožinem dáváme bigos a David guláš. Bigos je zde výborný! Sjednáváme ještě nocleh za 7 € na osobu.

Po večeři se tak nějak flákáme, popíjíme Jägera, kocháme se pohledy do kraje od kříže nad chatou a pomalu si vychutnáváme západ slunce.

Po deváté jdeme spát…

Souky

Můj první bigos (a zatím nejlepší) na chatě BARCÓWKA PTTK NA KRAWCOWYM WIERCHU

BARCÓWKA PTTK NA KRAWCOWYM WIERCHU – zde si dáváme pivo, tedy jen někteří, pak se ubytováváme, je krásně slunečno, sušíme boty, těšíme se na teplou vodu, údajně v 18 hodin. V 19 ještě nebyla, tak dáváme ledovou sprchu, ale před tím jsme si dali výborné jídlo. Souky a Jožin bigos a já guláš ze skopového. Pokoje jsou celkem OK, jen trochu malé a v noci vyhřáté. Inu dřevo v létě je dřevo.

David

4. Den: …a deštěm na studené pivo

Budíček v 7:30. V 8:00 otevírá kuchyně, prosím o horkou vodu, z níž připravujeme ovesnou kaši, kafe a David neidentifikovatelnou hmotu.

Odchod v 9:00. Napojujeme se na modrou TZ. Výstup na Kikolu (Hrubá Bučina, 1131 m n. m.). Zhruba v polovině výstupu na Magurku kolem 11:00 začalo pršet. Na vrcholu Magurky jsme v cca 11:45 (1143 m n. m.). Následuje výstup na Brts (1339 m n. m.). Já se Soukym jsme na půl promočení, David je promočený kompletně. Takže kvitujeme, když po další půl hodině dojdeme po červené TZ k chatě Schranisko Pilsko resp. HALA MIZIOWU. Já osobně mám vlhko v botech, bunda je promočená a triko pod ní také. Všichni se usadíme ke stolu, obsadíme všechny židle u něj a snažíme se osušit, co nejvíce to jde. Během občerstvování probíhá debata, zda má za tohoto počasí cenu pokračovat. Časem se drobet vyčasí, sice je stále zataženo, ale již neprší a viditelnost je lepší. Proto se vydáváme v cca 16.15 po černé TZ na Pilsko, odkud mají být krásné výhledy. Na vrchol Pilsko (1557 m n. m.) vede celkem záživný výstup. Vrchol je holý a ční nade všemi v okolí, ale kvůli špatné viditelnosti (cca 50 m), z něj není téměř nic vidět. Scházíme z vrcholu kolem půl šesté po modré TZ. Následuje 1,5 hodinový sestup do sedla Hliny (795 m n. m.), kde si koupíme v krámku malou svačinu, pivo a přenocujeme v prostorách bývalé celnice.

Jožin

Počasí na vrcholu Pilsko nám moc nepřálo. Vidět bohužel nebylo zhola nic. Kromě toho nás i nepříjemný vítr poměrně rychle vyhnal zpátky do kleče.

5. Den: Severní pól

Sedlo Hliny. V 7:00 se probouzíme, někteří se nevyspali úplně do růžova. Betonová dlažba v areálu bývalé celnice a chladné vlhko… Nebylo to ono. Procházíme areálem, vyhazujeme odpadky a šplháme se hore. Po ránu to jde vždy lépe… Odpočatí, slunce zatím tolik nepálí, i když letošní trasu musím Soukymu, který ji v podstatě naplánoval, vynachválit právě proto, že většina trasy vedla lesem, tedy ve stínu (celou dobu putování, slunce fakt pálilo). Další zastávku Martošu jsme lehce přešli, za to brzký oběd 10:30 – 11:25 jsme dali nejspíš někde za ní, stále jdeme podél hranic: SR – POLSKO a značení je značně nepřehledné, alespoň pro mě.

Nutno podotknouti, že od rána stoupáme z 809 m n. m. na 1150 m n. m. Ano, převýšení nic moc na první pohled, jelikož terén je dosti členitý, ale dá se zvládnout. Neustále pokukuji po malinách a zdržuji ostatní.

Ve 12:20 jsme u rozcestníku Horné Gluchačky (920)  a sluníme se, vzpomněl jsem si na sedlo cca 20 min před tímto místem, kde jsme fotili nejspíš Pilsko a následně potkali odbočku na nějaké tábořiště.

Scházíme s Jožinem pro vodu, jelikož Souky si vytáhl nejdelší dřívko a ani ne za 10 min. nabíráme vodu na svahu, kde potok stéká z lesa a několik metrů protéká cestou. Voda je čistá jak křišťál a chutná výtečně, vracíme se a pokračujeme celkem pohodovým tempem přes neznačený „Beskydok (1168 m)“. Evidentně v této části „Beskyd“ prší vydatněji a častěji a mokřinek a kaluží plných komárů je zde dost, stejně jako všude jinde i mraky much potkáváme, ale těm jsme doslova ukradeni. Konečně přicházíme k loukám HALI MEDRALOWA, kde je malá salaš, zde se dá případně přenocovat. Nalevo je Polsko a jakási civilizace a babky z Polska tu sbírají borůvky. Těch je tu všude dost a protože zde i víc prší, jsou větší všude kolem Oravské Polhory.  Docházíme na rozcestník Modrálová, kde je fajn, ale žádný výhled, docela frekventované a po cca 2 hod jsme se odhodlali dojít do „sedla Jaloveckého“ přístřešek v polském NP. Zítra nás … jupí čeká pochod na „Babí horu“. Dobrou. (jinak po červené je odsud horská chata).

Nacházíme mob. viz Sedlo Jaloweckého a neseme sebou.

David

V nejsevernějším bodu slovenska se dějí prapodivné věci. Někdo prý dokáže nad hraničním kamenem i levitovat…

Doplním ještě Davidův zápis – rozcestník Modrálová je nejsevernějším bodem Slovenské republiky – dokonce je označován jako SLOVENSKÝ „SEVERNÝ PÓL“. Jeho návštěvou jsme tedy dosáhli druhého ze tří atraktivních bodů treku – nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd a nejsevernější bod SR, zbývá už pouze nejvyšší vrchol Oravských Beskyd

Souky

6. Den: Hora, na kterou chodil papež

A je to tu. Dnes nás čeká přechod nejvyššího vrcholu Oravských Beskyd – Babia Hora (1723, Babia Góra). Ale popořádku. Dnes v noci se mi stalo snad poprvé, že jsem se probudil do absolutní tmy. Ať jsem koukal, kam sem koukal, všude jenom černo. Nakonec jsem radši nahmatal čelovku, abych se přesvědčil, že jsem neoslepl po včerejším dopíjení zásob „zahřívadel“. V přístřešku je tedy šero i za dne, ale úplnou tmu, ani náznak šera ve vchodu, jsem v noci nečekal.

Ráno vstávám v 6:15. Jožin zase o chlup dříve, David zase o fous déle. Na obloze je spousty nacucaných kumul. Ranní vítr je však popohání, tak snad z nich nic nevypadne. Dáváme snídani (tedy poslední zbytky tyčinek) a v 7:15 vyrážíme vstříc vrcholům.

Cesta na vrchol Malá Babia Hora (1517 m, Mala Babia Góra) vede nejprve lesem, později přechází v porosty kapradin, až nakonec putujeme klečí a po loukách. Kousek pod vrcholem začíná cesta přecházet v kameny vyložený chodník. Ten pak vede dále až na samotnou Babí Horu. Nicméně samotná táhlá cesta na Malou Babí Horu nás dokáže postupně zbavit vrstev oblečení. V 9:15 docházíme na vrchol klasicky už jenom v karaťasech a tričku.

Samotný vrchol poskytuje pěkné výhledy na Pilsko, zbytek je skryt v mracích. Pokračujeme přes sestup do Przełęcz Brona (9:30, 1408 m n. m.) abychom opět stoupali na další cíl cesty – Babí Horu. Při sestupu se pak nepříjemně projevuje vlastnost kamenných chodníků – kolena dostávají pořádně zabrat. „Kamenné schody“ jsou někdy až příliš vysoké.

V 10:30 se konečně dostáváme na vrchol Babia Hora. Nejsme tu však dneska rozhodně první turisti. Vrchol je turisty doslova přecpán. A další přicházejí. Zejména Poláci.

Tak to je ona – nejvyšší v Oravských Beskydech – Babia Hora.

Z vrcholu je krásně vidět hřebenovka Oravských Beskyd (předcházejících dnů), zejména pak vrchol Pilsko. Dále pak z mlžného oparu vykukuje Velký Choč a občas i Malá Fatra. Nádherně je pak vidět Oravská přehrada, Námestovo a vysílač (jestli je to vysílač) na vrcholu Magurka v Oravské Maguře. Naopak Vysoké Tatry jsou úplně skryty v mlžném oparu a mracích. Škoda. Výhled i tak stojí za to!

Na vrcholu ještě dáváme oběd a v 11:35 už míříme dolů. Teď už naštěstí/bohužel jenom dolů. Cesta vede opět po kamenném chodníku… Přibližně uprostřed sestupu do Šťavin potkáváme ještě turistický přístřešek s pramenem dobré pitné vody. Postupně začíná mizet i opar před Vysokými Tatrami a tak nakonec nepřicházíme ani i tento pohled.

Dlouhým táhlým sestupem procházíme nejdřív kosodřevinou, pak lesem až se nakonec dostáváme na louky s pasoucím se dobytkem (Šťaviny 12:35, 1275 m n. m., Hájovňa na Rovniach 13:35, Paseky 13:45, 868 m n. m., NA SLANEJ VODĚ 14:15). Žlutá TZ končí pak na křižovatce na silnici. Bez varování, bez označení. Vlevo u chaty je sice ještě rozcestník s červenou TZ směřující do Oravské Polhory, cesta však asi není už udržována a tak do obce/městečka dojdeme již po asfaltce (pekelnou výhní ale s výbornými pohledy na Vysoké Tatry a Babí Horu).

V obci jsme nakonec v 15:00. Dokupujeme nějaké to pití a potraviny v COOPu, případně v potravinách přímo u zastávky. V 15:54 pak přijíždí autobus a přestupem na další v Námestově (na přestup máme cca 15 min.) se dostáváme na začátek putování – do Žiliny. Po cestě dostáváme ještě cca půlhodinové zpoždění díky opravám na silnici za Kralovany. Světe div se, ale Slováci i v 19 hodin na opravě pracují! To když projíždíte právě opravovanou D1 u nás…

V Žilině pak dokupujeme ještě zásoby na cestu v TESCU, vyhazujeme za týden za stěrači nakupené reklamní letáky (naprosto dokonalý způsob jak naprášit zlodějům, že toto auto už tu nějakou dobu stojí!), popojedeme k nádraží a jdeme hledat naší oblíbenou zahradní restauraci.

Bohužel tento rok už nám hledání zabralo více času než obvykle a tak nám číšnice ve 21 hodin oznamuje, že už nevaří. Inu spokojíme se tedy s kebabem nedaleko nádraží (dobrým kebabem!) Nakonec i padá rozhodnutí, že dnes přespíme u nedalekého asfaltového jezírka a zítra ráno se vrátíme do Čech.

U jezírka je plno rybářů, kteří se evidentně domů nechystají. Dále již ale nemá smysl pokračovat. Usínáme tedy ve hvězdami prozářené noci na břehu rybáři obsypaného jezírka.

Souky

7. Den: Den plánovitě poslední

Ráno v 6 hodin mě probouzí volně potulující se štěně vlčáka. Jožin je už dávno nahoře a rybáři pořád rybaří. Dokonce přijíždí další. Inu co, balíme a v 6:15 nabíráme směr ČR.

Ještě si uděláme zastávku v Trenčíně, kde posíláme poštou majitelce nalezený mobil pod Babí Horou a teď už opravdu směr jižní Čechy…

TREK TO BYL PARÁDNÍ! TĚŠÍM SE NA DALŠÍ!

Souky

Trasa treku
Trasa treku
Profilovka treku

1 komentář: „Kysucké & Oravské Beskydy 2013

  • 17.9.2013 (7.03)
    Permalink

    Pro info. Všem. Nalezený mobil dorazil majitelce v pořádku. Obdržel jsem děkovný dopis s malým finančním obnosem, který bohatě pokryl naše náklady na vrácení přístroje.

Komentáře nejsou povoleny.