Krkonoše 2014

… veliké noce s Krakonošem

Krkonose_2014_126

Termín: 19. 4. – 20. 4. 2014

Účastníci: Souky (mapa), Jožin a David

Cíl: přejít hlavní část hřebene Krkonoš

Start: Praha, Černý Most (bus – 146,- Kč za os.) ->  Harrachov

End: Pec pod Sněžkou (bus – 180,- Kč za os.) -> Praha, Černý Most

Použité průvodce: pouze články z treking.cz

Mapy: KRKONOŠE • turistická mapa 1 : 50 000 (mapový list č. 24), SHOCart, spol s r. o., Vizovice, 2012

Významné vrcholy:

Sněžka – nejvyšší vrchol Krkonoš a České republiky vůbec (1603 m n. m)

Celká vzdálenost [km]: 38

Převýšení [m]: cca 1645/-1553

Ubytování:

Erlebachova bouda – penzion Martin1 noc – 500 Kč,- za os.(určitě doporučuji, obzvláště snídaně stojí za to! A mají vlastní pivo). Více na http://www.erlebachovabouda.cz/index

Přespání „na divoko“ je v celém národním parku zakázáno. Fakt je ten, že boudy (ubytovacími zařízeními) jsou Krkonoše skoro zasypány.

Turistická zamořenost: skoro nezažijete chvilku klidu, všude jsou turisti – Češi, Poláci, Němci, Rusáci… Dokonce i Vietnamce na výletě jsme potkali.

Finanční náročnost: min. 1500,-  Kč (doprava + ubytování + jídlo/pití)

Mapu do Google Earth stahujte zde. Nepoužívající GE se mohou podívat na mapu treku na seznamu.

 

1. Den – Nahoru do sněhu

Co říci úvodem? Přejít hřebenovku Krkonoš už mám v hlavě hodně dlouho, minimálně od doby, co jsme přešli pár pohoří na Slovensku. A doma skoro nic! Připravovali jsme se na přechod skoro tři roky, ale jednou nebyl čas, pak zas počasí, a když bylo oboje, tak zas nebyla chuť (ano, i lenost se občas ozve).

A teď je to nejednou tady. Těším se jak malý kluk. Konečně přejdeme Krkonoše. Ano, nebude to jako 100 km trek po hřebenech Oravských a Kysuckých Beskyd, bude to kratší. Ale jsou to přece jen naše hory, náš nejvyšší vrchol, náš kousek chráněné přírody, náš kousek nádherné krajiny! (S pojmem „náš kousek divočiny“ raději provokovat nebudu).

Naše cesta začíná v Praze na autobusovém nádraží Černý Most. V 8.00 odtud jede autobus přímo do Harrachova, kde začne naše pěší putování. Výhoda je zřejmá, přímý spoj. Do Harrachova autobus kličkuje přes všelijaká městečka a obce skoro 3 hodiny a tak v 10.47 vystupujeme na nádraží a pokračujeme po asfaltce k Mumlavskému vodopádu (MZ). Cesta je plná výletníků a rodinek na vycházce s kočárky. Pod vodopádem je plno. Každý se chce vyfotit. Tak v krátké pauze dáme také pár fotek a pokračujeme zase dál proti proudu říčky Mumlavy. Asfaltka vede až ke Krakonošovi snídani (12:20) – zde dáváme oběd a loučíme se s výletníky. Cesta dál stoupá lesem a na chvíli jsme sami.

Krkonose_2014_007
Mumlavský vodopád

Asi po 45 minutách stoupání konečně les ustupuje a dostáváme se do kosodřevin. A náhle, sníh! Souvislá pokrývka sněhu. Toho krásného běloučkého sněhu, kterého jsme si letošní zimu pořádně neužili ani v nížinách ani pořádně na horách. Člověk by až nevěřil, jak rád ho vidí, jak mu chyběl (mluvím za sebe). Chvíli váhám, jestli to byl dobrý nápad nechat doma trekovky a jít jen ve vycházkové obuvi. Nakonec si tedy skotačení ve sněhu raději odpustím. Po hodině chůze od Krakonošovi snídaně se dostáváme na rozcestník U Čtyř pánů (13.50). Tady se opět cesta napojuje na asfaltku, která vede až k Labské boudě (14.05). Monstrózní stavbu zatím obcházíme a jdeme se podívat na Labský vodopád. Ten ovšem od boudy příliš vidět není a níže sestupovat po MZ nechceme. Vracíme se tedy zpět na „boudu“, kde toho také moc nepotřebujeme a tak pokračujeme dále k prameni Labe. Cesta je kompletně pokrytá rozbředlým sněhem a chůze není nic moc. Vytahuji hůlky a nasazuji tempo až na rozcestník.

U pramene Labe jsou skupinky turistů, kteří sem pohodlně došli po ŽZ. Jinak tu není krom řady z poloviny zasněžených erbů měst nic. Ten „turistický pramen“ je schován pod sněhem. Vyfotím se tedy alespoň u jednoho odkrytého pramínku. Teď mi tak dochází, že jsem vlastně měl docela štěstí, protože jsem stál na zasněžené bystřině… Dále pokračujeme už na hřeben. (pozn. později zjišťujeme, že řady erbů jsou ve skutečnosti dvě, a pramen je hned nad nimi. Sněhu bylo tedy opravdu dost).

Cesta k prameni Labe
Cesta k prameni Labe

Procházíme kolem rozcestníku Česká bouda (1417 m). Na hřebenovce už sníh není. Obcházíme Vrchol Violík (1472 m) a dostáváme se k rozcestníku Sněžné jámy. Zde určitě stojí zato pohledy do Polského údolí plného „malých“ jezírek. Vrchol Vysoké Kolo (1509 m) obcházíme na polské straně a po krátkém doplnění energie pokračujeme na vrchol Velký Šišák (1410 m). Následuje pak krásný úsek skalních útvarů – Mužské (1417 m) a Dívčí kameny (1414 m). Potom už cesta v podstatě jen klesá a tak se dostáváme kolem spálené Petrovi boudy (1285 m) až k rozcestníku Špindlerova Bouda.

Mužské kameny
Mužské kameny

Dnešní trasu ukončíme v nedaleké Erlebachově Boudě (17.30), kde nás vítají příjemné recepční. K Davidově smůle jsme ubytováni v penzionu Martin. Penzion David je už plný. Večer si dávám výborné! špecle se slaninou a zaliji je Erlebachovu dvanáctku. Číšník je asi unaven a tak nás dlouhé čekání mezi dalšími kousky také unavuje a jdeme radši spát… I tak máme na pokoji vlastních zásob dost a domu je neponeseme…

2. Den – Sněžka

Budíček v 7.30, protřít oči a šup na snídani. A ta je parádní. Takhle nějak mají vypadat švédské stoly! Je tu vše – ovoce, párky, uzeniny, marmelády, müsli, zelenina, vařená zelenina, čaj, káva a vůbec vše na co máte chuť. Vzhledem k tomu jak nerad snídám, tady nebylo potřeba přemlouvání.

Po bohaté snídani a krátkém balení se vydáváme v 9.50 zpátky na hřebenovku. Za Špindlerovou Boudou se z polské boudy vyvalí nadšená parta Poláků. Ti nám však nestíhají a začínají postupně v kopci odpadávat. My zatím pokračujeme ve zběsilém tempu a stíháme a necháváme za sebou další výletníky. Tentokrát jdeme nalehko a je to o něčem jiném.

Hřebenovka vede polskou stranou, obcházíme vrchol Malý Šišák (1439 m), Tępy Szczyt (1385 m) a zasněženou cestou se dostáváme až k Poledním kamenům. Následuje vyhlídka na jezero Wielki Staw a chvíli na to i Maly Staw. Polozasněžené svahy vytváří nádhernou scenérii. Minimálně kvůli tomuto se vyplatilo hřebenovku jít.

Maly Staw
Maly Staw

Za rozcestníkem SPALONA STRAŽNICA (1430 m) již cesta vede po dlážděné cestě a to až do Obřího sedla. Majestátná Sněžka se rychle přibližuje a trochu straší svým převýšením. Na vrcholový výšlap nastupujeme v 11.10. Cesta vzhůru je zasněžená a někteří turisti již pociťují následky špatně zvolené obuvi. Ve výstupu jim naštěstí pomáhají řetězy. Bobová dráha se nekoná. Oproti plánovaným 15 minutám na výstup se na vrchol dostáváme v 11.40. Vrchol je plný turistů. Vrchol je dokonce přeplněný turisty. Češi, Poláci, Němci. Děti s rodiči, teenageři, důchodci. Dokonce tu chodí i chlapík v lakýrkách. Turistická všehochuť. Co ale postupně vyhání všechny od hodin zevlování na Sněžce je nepříjmený vítr. Ochranu před ním nám na chvíli poskytne Stará poštovna. Nakoupíme pohledy, vyrazím minci, orazítkujeme snad všechno kromě oblečení… Vítr se mezitím trochu uklidní a tak dáme venku ještě poslední oběd túry a samozřejmě vrcholového panáka slivovice.

Sněžka
Tak to je ona, naše nejvyšší hora – Sněžka

Po hodině kochání opouštíme vrchol po žluté do Pece pod Sněžkou. Cesta z vrcholu vede po „schodech“. Naštěstí nejsou ani tak vysoké, abyste klely až dolů. Z této strany už je sněhu pramálo. Až do Růžohorek (13.20) potkáváme davy turistů, kteří jsou nahoru (a to další jedou na lanovce). Zde si dáváme v horské chatě Růžohorky tři Krakonoše a opalujeme se na slunku.

Krakonošové
Krakonošové

Zbytek cesty klesá již jen lesem bez výhledů a tak v 14.40 docházíme bez zastávek do Pece pod Sněžkou. Koukneme ještě na suvenýry, zeptáme se na nádraží a v 15.10 odjíždíme do Prahy.

Krkonoše mile překvapily. Škoda jen že je hřebenovka tak krátká. Věřím ale, že do Krkonoš se ještě jednou vrátíme a projdeme další turistické trasy.

Mapa trasy z Google Earth
Mapa trasy z Google Earth
2014_NP_Krkonoše_profil_v1.0
Profil trasy